SOFTWARE

je veškeré programové vybavení počítače - operační systém, kancelářské aplilace, účetnický systém, multimediální programy atd...

Operační systém
Operační systém je programové vybavení, které vytváří jednotné prostředí pro uživatele i pro softwarové aplikace. Operační systém zprostředkovává komunikaci mezi uživatelem a aplikačním programem tak, aby se uživatel nemusel zabývat posloupností vnitřních příkazů a operací, které probíhají uvnitř počítače a také se uživatel nemusí starat o to, která zařízení se v který moment aktivují. Operační systém MS - DOS je právě jeho nositelem. MS -DOS tvořil základ operačních systémů WINDOWS až do verze 98 (WINDOWS 3.0 - 3.11., 95, 98). Windows NT, 2000, XP - na rozdíl od předcházejících OS nepracují pod DOSem. Kromě operačních systémů firmy Microsoft existují alternativní systémy, které mají značnou oblibu zvláště u skalních odpůrců této firmy. Jedná se o operační systém LINUX (varianta systému UNIX). Používání těchto alternativ má své výhody i nevýhody. 

Tools (čti tůls)

znamená "nástroje". Tyto nástroje dávají uživateli do rukou prostředky ke správě systémových zařízení. Pokud používáme operační systém WINDOWS, najdeme systémové nástroje aktivací tlačítka START v levém dolním rohu obrazovky. Z nabídky vybereme Programy, poté Příslušenství a odtud Systémové nástroje. Zde nalezneme užitečné příkazy jako: Defragmentace disku - tento příkaz umí uspořádat data uložena na disku tak, aby používání těchto dat zabralo co nejméně času. Vyčištění disku - nástroj k zefektivnění činnosti počítače. Na disku prověří všechna ukládací místa a případné poškozené soubory upraví nebo odstraní. Zálohování - příkaz, který můžeme použít k ochraně dat. 

Editory
Do pojmu editory patří programy pro psaní nebo kreslení. WORD je textový editor, tedy program pro psaní, úpravu a tisk textu, který může obsahovat obrázky, tabulky nebo vzorce. Možná znáte tyto textové editory: T602, AmiPro, TECH, atd. 
Grafické editory jsou programy, které umožňují kreslení, editaci a tisk výkresů. Obrázky, které jsou vytvářeny pomocí grafických editorů, jsou vektorové. Tyto editory se označují jako CAD z anglického Computer Aid Drawing (čti komjůtr eid dróvin) = kreslení pomocí počítače. AutoCAD má své nadstavby, které umožní přímé vytváření prostorových prvků - takzvané kreslení ve 3D. 3D označuje prostor - 3 dimenze (rozměry). Kreslení ve 2D je kreslení plošné - v rovině. Dalšími grafickými editory jsou pak programy na tvorbu reklamní garfiky jako jsou CorelDraw, Photoshop atd.

Tabulkový procesor 
Tímto názvem bývá označován software, po spuštění na první pohled jako tabulka vypadá. Pracovní plocha je rozdělena do buněk, které jsou uspořádány do sloupců a řádků. Software je schopen pracovat s údaji v buňkách, a to mohou být slova, čísla, vzorce (výpočty), funkce, datum, jednotky času, atd. Spolupráce člověka a tabulkového procesoru se tedy neomezuje na práci s čísly, ale umí řadit slova, vybírat z množství dat podle zadaných požadavků, provádět odhady a prognózy, kreslit grafy, plánovat, řešit úlohy z ekonomické i technické praxe, prostě je toho mnoho. Nehledě na to, že tabulkový procesor může výborně sloužit ke shromažďování dat pro jiné aplikace. 

Databáze
Databázové systémy (database systems) jsou programy ke zpracování dat ve formátu databázových souborů. Slouží k hromadnému zpracování dat evidence, kartotéky, účetnictví. Tento princip bývá jedním z pilířů různých informačních systémů. Databáze můžeme přirovnat ke kartotéce a na stejném principu i fungují. Zakládáme-li databázi, nejprve si musíme rozmyslet, které údaje budeme sledovat na "kartotečním lístku" a tato data obecně předdefinovat. Například: pokud si povedeme databázi svých obchodních partnerů, určitě zde budou takové položky jako jméno instituce, adresa (ulice, číslo, město, PSČ), kontaktní osoba (nebo osoby), telefon, e-mail, www stránka, druh činnosti, atd. Jednotlivé "kartoteční lístky" lze vyvolávat pomocí zadání prioritních údajů. Například si necháme vybrat instituce podle druhu činnosti nebo podle místa působení nebo zadáme kombinaci obou požadavků. Toto povídání je pouhý hrubý nástin pojmu databáze, protože tomuto tématu lze věnovat samostatný kurz. 

Multimedia
To, že počítač umí člověka pobavit a uzmout mu značnou část drahocenného času, nemusím asi zdůrazňovat. Vždyť mnohé technologie (grafika, animace, video, zvuk) jsou zdokonalovány hlavně pro větší požitek z počítačových her. Jistě vás nepřekvapí, že je možné na počítači poslouchat hudbu, sledovat filmy, televizní vysílání, nechat si kontrolovat výslovnost cizích slov prostřednictvím mikrofonu. V dnešní době si vybavujeme počítače reproduktory, mikrofonem a kamerkou, protože je snadné komunikovat na dálku se zvukem a živým obrazem. Říká se tomu "videokonference". Možnosti videokonference se neustále rozšiřují a zařízení, která umožňují přenos, se neustále zdokonalují. Počítače lehce pronikly do filmového průmyslu a počítačové animace zvyšují požitek z filmů. Výroba filmů si vyžádala některé další vynálezy v oblasti výpočetní techniky. Například byl vyvinut 3D skener, který je schopen nasnímat prostorový obraz krajiny, budovy, věci, člověka, ....Obraz potom není pouhá fotka, ale mění svou perspektivu podle úhlu pohledu. Ke všem těmto hardwarovým prostředkům musí existovat software, který umožňuje tyto prostředky plně využít.

Šíření SW
Podle způsobu šíření dělíme aplikační programy do čtyř skupin: 
Licenční software bývá licencován, to znamená má svou vlastní jakoby "poznávací značku", která je uvedena na instalačním médiu (disketa nebo CD, kde se nachází program nebo instalace programu) nebo na zvláštním certifikátu. Tato "poznávací značka" je vlastně kódem, který se v určitém místě instalace vkládá do programu. Někdy je software ošetřen takzvaným hardwarovým klíčem - v současné podobě vypadá jako flashdisk zasouvající se do USB portu. V tomto klíči jsou vloženy instrukce pro program, že může pracovat. Tímto způsobem je zajištěno, že se příslušný software dá používat pouze na jedné stanici. V případě "síťové licence" bývá licence (nebo hardwarový klíč) umístěná na serveru. V tom případě je možné software instalovat třeba na všechny počítače v LAN, ale je možné naráz spustit jen licencí omezený počet aplikací.
Demo verze je bezplatně šířený software, který slouží k seznámení s programem a k jeho propagaci. Bývá to buď ostrá verze programu, která je časově omezená nebo neumožňuje vytvářet výstup nebo to bývá jen "ochutnávka", která se často používá při propagaci her a obsahuje pouze základní úroveň. DEMO bývá dodáváno bezplatně nebo za cenu nosiče nebo bývá k dispozici ke stažení na Internetu. 
Shareware (čti šérvér) (dalo by se říci - "stínová verze") je jedna z možných podob DEMO. Šíří se obdobně a má omezení oproti ostré verzi. Obvykle je to omezení časové nebo na počet spuštění programu. Pokud chce uživatel program trvale používat, musí si program koupit a obratem na něj získá licenci.
Freeware (čti frívér) je volně a bezplatně šířený software. Autor tohoto softwaru dává svůj produkt k volnému užívání. Je možné jej stáhnout z Internetu a libovolně používat. Ovšem tento program nesmí být prodáván a používán ke komerčním účelům. 
Crack (čti krek) je slangové označení nezákonně upraveného softwaru a rovná se krádeži. V podstatě se jedná o softwarovou úpravu programu, která nepožaduje licenci nebo nahrazuje licenční kód vlastním kódem nebo podprogramem. Používání cracku je nezákonné a může uživatele dostat do křížku se zákonem, případně do vězení. A to nehovořím o crackování samotném a o šíření a distribuci takto upraveného softwaru. 
Ať máme pranýř hanby kompletní, zmíníme se ještě o slangovém pojmu "hack" (čti hek). V překladu to znamená zásek, průnik. Hacker (čti hekr) je člověk, který umí neoprávněně pronikat do chráněných systémů. Obvykle to bývá průnik zvenčí a hacker umí obejít bezpečnostní opatření systému. Jak? To nevím. Nejsem hacker! :-)

Programovací jazyk
Vlastní aplikace - software - je vlastně sledem nul a jedniček. Jak se v tomto chaosu vyznat? Pokud by člověk měl "mluvit" na této vlně dvojkové soustavy, daleko by se asi nedostal. Proto programátoři, což jsou tvůrci programů, používají programovací jazyk, který při tvorbě programu zprostředkovává komunikaci mezi člověkem a počítačem. Člověk píše programovacím jazykem a pro počítač je tento "text" překládán do srozumitelného toku nul a jedniček. Při tvorbě programu je důležité nejprve vědět CO chceme, aby software dělal a na co reagoval a JAK. Chování programu se potom popíše prostřednictvím algoritmů, což je sled činností a rozhodování, které se během programu musejí vykonat. Algoritmus je poté přeložen prostřednictvím programovacího jazyka do konečné podoby softwaru. Uveďme si příklady programovacích jazyků: Pascal, Fortran, Visual Basic, C++.